Žijeme ve světě lidí a jejich technologií. Je rozšířeno vědomí, že lidé jsou vrcholem evoluce a jsou nadřazeni ostatním živočišným druhům i všem ostatním entitám tohoto světa.
Většina z nás je toho důkazem. Denodenně dáváme svým spolubydlícím na této planetě jasně najevo, že na prvním místě jsou naše potřeby.
Pokud toto chování mám vztáhnout na soužití člověka a psa, vidím jednoznačnou nerovnováhu. Kolik psů za jeden den týrá své majitele? A kolik lidí trápí své psy? Nebo jiná zvířata. Nebo lidi... Několikrát do roka se v hlavních mediích objeví tendenční zpráva o neštěstí, kdy pes pokousal člověka.
Tento druh zpráv se běžně prodere až na pozici hlavní zprávy dne. Kolikrát se hlavní zprávou dne stane informace o zraněném nebo zabitém zvířeti vinou člověka?
Z mého pohledu je pes jediný vyšší živý tvor, který s člověkem stále drží krok. Žijeme v betonovo-asfaltových džunglích plných čidel a technologií, kde zvíře samo přežije až na vyjímky těžko.
Psi s námi jezdí auty, chodí skrze skleněné dveře na fotočidlo, pijí vodu z kohoutků, čekají denně dlouhé hodiny, než nám na plastovou kartičku přibyde jednou za měsíc skóre (výplata).
Co za to chtějí? Abychom je milovali alespoň z části tak, jako milují oni nás. Přesto naši lásku, náklonnost či pozornost často nedostávají… Znám mnoho pejsků kterých si celý život nikdo nevšiml. Jsou na dvorku, sami, bez pohlazení. Bez lásky. A my se pak divíme a dotýká se nás, že ten pes není hodný. Hlavně ho nehlaďte, nebo Vás pokouše.
Vždy jsem byl spíše na straně psů a zvířat, než lidí. Budu i tentokrát.
Zkusme vzít v potaz, kolik sebezapření, odvahy a ochoty v sobě naši psi mají. Zkusme si uvědomit, že pes není apriori stvořen k tomu, aby neuměl reagovat jinak, než se nám líbí. Pes má neskutečný dar nám lidem dávat pořád dokola znovu a znovu novou šanci. Polepšit se, příště už mu to neudělat..
Ale vše má své meze. A v tu chvíli jsou plné noviny děsivých zpráv o zrudné bytosti jménem pes. A už jede známe kolečko nejhybnější negativní síly tohoto světa – strachu.
Už nám ouřadové píší vyhlášky, předpisy, normy, zákony… Povinná vodítka, náhubky, zákazy vstupu… Toto je ta cesta ke spáse? Všem všechno zakázat, aby nikdo neměl ani šanci projevit svou vůli, natož pak chování. Myšlení dle hesla „svěrací kazajku všem!“ Klasické potlačování symptomů a totální nepochopení příčiny a důsledku.
Pes není povinen nereagovat, vzdát se svých bazálních reflexů jen pro ego člověka. Pes není Vaše hračka. Pes je ctihodná bytost. Ono se to ví.. Všichni jsme viděli fotku bronzové sochy Hačika v městečku Odate.
Všichni pochvalně přikyvujeme hlavou při vyhlašování aknety Statečné psí srdce. Přesto to ale pořád nějak není v pořádku.. Co na tom ještě pořád nechápeme?