Články a aktuality

Výcvik a výchova našich čtyřnohých přátel je důležitá věc a je potřeba se ji věnovat i v čase nouzového stavu, ať už je systém PES na jakémkoli stupni. 

Podělím se s Vámi o jednu čerstvou zkušenost s výcvikem pejska na dálku. 

Oslovila mne paní Hana, majitelka mladého maďarského ohaře.

Ve svém dopise mi popsala, jak moc ji trápí, že pes tahá na vodítku, vůbec si nedá říci, na povely nereaguje. Píše: "..Někdy za ním opravdu vlaju... Můžete mi, prosím, poradit jak mám postupovat?"

Zde má odpověď:
Tahání na vodítku lze označit za chybu v komunikaci mezi psem a pánem (paní). 
Je důležité si uvědomit, co po pejskovi vlastně chci a proč. 
Jsou zde dva přístupy, dvě strany téže mince, dva světy, jak situaci uchopit. 
Je svět, kde lidé učí psa slepé poslušnosti, kterou obvykle vymáhaji strachem. 
Tato metoda samozřejmě funguje i v případě chůze u nohy. Pes dříve či později poslušně chodí pánovi u nohy, ne však proto, že by povelu rozuměl, či s v něm cítil dobře, ale čistě proto, že již přišel na způsob jak se vyhnout trestu. 
Toto je velmi důležité si uvědomit. 
Je totiž spousta majitelů psů a chovatelů, kterým tento princip bohatě stačí. 
Účel totiž splní - pes chodí u nohy. 
Odvrácená strana teto metody je, že se tím nijak neprohlubuje partnerský vztah mezi psem a pánem. Naopak. Od mnoha chovatelů lze slyšet věty jako: "Na takového psa se musí přísně. Chce to pevnou ruku..." 
Ano, pokud svého "miláčka" držíte celý život ve stresu a strachu z trestu, musíte mít pevnou ruku. Jinak totiž riskujete, že to pejska jednou přestane bavit a ze strachu z dalšího trestu může obrátit agresi (strach) svou silou proti vám. 
Konce takových příběhů občas slýcháme v TV... 

Je zde ovšem ještě druhý svět, druhá dimenze, kde výhrůžky a strach nemají své místo. Tento svět je velmi upřímný. Není zde žádného stínu, kam schovat své vlastní nedostatky. 
Je to cesta práce na sobě samém. Je potřeba se ztotožnit s faktem, že já jsem si pořídil psa a jsem plně zodpovědný za stav a úroveň našeho partnerského vztahu. Pokud nám s pejskem něco nefunguje, je třeba se zahledět sám do sebe a hledat co můžu změnit u sebe. Jakmile si uvědomím, co to je, mám téměř okamžitě vyhráno. Svět informací vlastně nemá žádné prodlení, není třeba čekat na působení účinné látky.
V komunikaci s pejskem "pouze" vysíláme a přijímáme signály, informace a ty nějak zpracováváme já i pes. Partnerský vztah s pejskem bývá více či méně závislý. O to více nese pán zodpovědnost za veškeré problémy ve společném soužití. To já mám problém, že mě pes tahá na vodíku. Pejsek je s tím většinou naprosto v pořádku. Zvlášť, pokud má větší sílu nežli já, tak ho to nemá důvod moc trápit.. 
Proto je to čistě moje práce pejskovi vysvětlit, že mě to trápí a přeju si to udělat jinak. 
Jak? 
1.Nejdříve je potřeba pejskovi vysvětlit, že tím, že mám nějaký "bláznivý" nápad tahat jej za krk na vodítku, nemění nic na našem přátelství. 
2. Pes musí vědět každou buňkou svého těla, že to není a nikdy nebude navěky. 
(všichni jsme někdy viděli psa uvazaneho na řetězu, navěky. Náš pes to možná viděl taky...)
Proto s chůzí na vodítku začínáme na krátké chvíle na krátké vzdálenosti. Pokud to pejsek i já zvládáme dobře, lze čas i vzdálenost postupně prodlužovat.. Pokud ne, zvolníme... 
3.... 

Ano, to se mu to píše, zvolníme,řeknete si. Jenže já musím chodit do nové práce o hodinu dříve, nestíhám a psa přeci musím vyvenčit. Nemůžu čekat až se uráčí... 
Nebo: Nejsem přece blázen, abych sledoval, jaké má můj pes pocity, když s ním jdu přes silnici. 
Jasně, nemusíte... 

Je to na nás. Na našem přístupu, ochotě vnímat...

Věřím, že jsem Vám alespoň trochu posvítil na Vaši cestu budování pevného vztahu s Vaším pejskem."

Toť vše. Nic víc. 

O pár dní později přišla odpověď od paní Hany, která mne velmi překvapila: 

"Pane Suk, musím Vám ze srdce poděkovat. 

Během toho, co jsem četla dopis od Vás se muselo něco stát. Jako bychom dopis četli oba, já i pes. Od té chvíle mám na vodítku úplného beránka. Vůbec mě netahá. Jako by to byl jiný pes..." 

Někdy je změna vědomí více než 1000 slov. :-)

Držím paní Haně a jejímu ohaři palce. Myslím, že mají vykročeno vstříc báječnému vztahu..

Pro doplnění musím uvést, že jsem vždy tak trochu podezíravě a skrytě obdivoval všechny terapeuty, kteří působí na své klienty na dálku. Třeba i z jiného města či země. Samozřejmě můj rozum a ego nebyli sto přijmout fakt, že by něco takového mohlo existovat, natož fungovat. O to více jsem byl překvapen, když se po letech praxe tato technika povedla i mně. 

Pro mě osobně je tato a další zkušenosti nepřímým důkazem toho, že hmotný svět je řízen světem informací, ne naopak. 

Sekundárním signálem je pro mne ujištění, že veškerá výchova psa je o práci s vědomím jeho pána. 

Srdečně, Filip

Žijeme ve světě lidí a jejich technologií. Je rozšířeno vědomí, že lidé jsou vrcholem evoluce a jsou nadřazeni ostatním živočišným druhům i všem ostatním entitám tohoto světa.

Borůvka se dostala na titulní stranu prestižního magazínu! Co víc
si modelka může přát... :-)

Celé listopadové číslo časopisu Svět psů je zaměřeno na
plemeno Maďarský ohař. Nalezneme uvnitř spoustu zajímavých
informací a co hlavně - fotky naší Borůvky, jejích štěňátek včetně
maličké Fidorky. Uvnitř časopisu naleznete také několikastránkový rozhovor s námi ze
Širokadaleka.

K naší velké radosti nás kontaktovala speciální školka, kam
Borůvka kdysi chodila. Ve školce říkají, že Borůvka je po jejich
zkušenostech nejlepší terapeutický pejsek širokodaleko a jestli
by k nim zase mohla chodit za dětmi.
Po dohodě s paní ředitelkou jsme navázali dlouhodobou spolupráci a
jsme tomu moc rádi!
Děti se speciálními potřebami jsou
moc fajn a Borůvka je má všechny moc ráda :-)